wz

novinky | články | hardware | emulátor | ostatní | download | odkazy | kniha návštěv

 

MICHAL KREIDL - ROZHOVOR

Jistě někdy zavzpomínáte na Exploding Fist či nepřekonané Turbo Copy. Zde si můžete přečíst rozhovor s jejich autorem Michalem Kreidlem.

Vážený pane Kreidle, Vaše jméno se nezapomenutelně vrylo do podvědomí každého, kdo někdy vlastnil počítač značky Sharp. Zkusme se na chvíli vrátit zpět do doby, kdy u nás vládl zuřivý socialismus a o počítačích se mluvilo s nádechem tajemna. Jak jste se dostal k počítačům vy a jaká je Vaše počítačová historie?

To bychom se museli podívat hodně do minulosti. K prvnímu počítači (pokud se tomu tak dá z dnešního pohledu vůbec ještě říkat) jsem se dostal ještě na základní škole a byl to jak jinak než legendární Sinclair ZX-80. Pokud budu dnes někomu tvrdit, že měl 1KB operační paměti a shánění rozšiřujícího modulu 16KB se rovnalo dobrodružství, před nímž by blednul i James Bond, asi bych byl považován za blázna. Ale skutečně tomu tak bylo. Přestože se na tomto “počítači” nedalo skoro nic naprogramovat, položil základy k budoucnosti. A pak už přišly ty ostatní, “Spectrum”, různé totalitní napodobeniny typu IQ-151 nebo PMD-85 a nakonec i Sharp. To vše ale trvalo několik let, během kterých jsem se propracoval nejprve na střední školu (jak jinak, než že se zaměřením na výpočetní techniku) a poté i na elektrofakultu ČVUT. Ani jedna z těchto institucí sice nebyla nijak závažným přínosem pro mé programátorské schopnosti, ale měl jsem dost času věnovat se svému největšímu hobby, Sharpu.

Jak to bylo se získáváním technických informací o Sharpu? Internet neexistoval, české dokumentace bylo jako šafránu, byl jste v nějakém Sharp klubu?

Domnívám se, že jsem byl jedním z prvních vlastníků tohoto počítače u nás. O nějakých klubech se mi tehdy mohlo jen zdát a tak jsem sháněl informace kde se dalo. Kupodivu již tehdy existovalo zastoupení firmy Sharp a to byl také první úspěšný kontakt. Výsledkem bylo získání technické dokumentace počítače, bez nadsázky knihy kouzel, se kterou jsem si vystačil po celou dobu pobytu Sharpa na mém stole. Samozřejmě se mi podařilo postupně získávat kontakty i na další nadšence a s těmi jsem se propracovával i do těch nejhlubších zákoutí hardwaru a softwaru tohoto geniálně navrženého stroje. První Sharp-klub vznikl tehdy na platformě Svazarmu a to zcela mimo mě. Bylo to asi tím, že klub založili “uživatelé” a nikoliv programátoři a pro mě byl zpočátku zcela nezajímavým sdružením.Dostal jsem se do něj až mnohem později, vlastně až po vzniku Vámi dále zmiňovaného programu TurboCopy. Důvodem bylo hlavně to, že tento program byl vytvořený pro lidi a mě zajímala jejich odezva. Kdyby tehdy nikoho nezaujal, asi by se nestalo nic z toho, co následovalo.

Jak vypadal Váš Sharp? Mám na mysli hardwarové vybavení, popřípadě software, s kterým jste běžně pracoval.

Z počátku se jednalo o zcela sériový typ MZ-821 propojený s upraveným TV typu myslím Pluto (takový ten malý přenosný výlisek). Až mnohem později se mi ho podařilo rozšířit o disketovou mechaniku, nejprve 5,25” a později i 3,5”. Kvalitativním skokem ale bylo spíše doplnění jehličkové tiskárny Robotron, bez které by bylo nemyslitelné jakékoliv upravování her nebo psaní rozsáhlejších programů. A když přidám velmi kvalitní překladač assembleru Z-80 a debuggeru na straně softwaru (na název si ale už opravdu nevzpomenu), měl jsem k dispozici poměrně “mocnou” sestavu.
Pokud očekáváte seznam používaných programů nebo jiné detaily, asi vás zklamu. Jsou to informace, které opravdu dávno odvál čas a ani po dlouhém vzpomínání by ze mě nic nevypadlo.

Vaše dva nezapomenutelné tituly Turbo Copy a Exploding Fist mají v úvodní hlavičce datum 1987. To je poměrně brzy, dávno před zlatým věkem Sharpa. Sledoval jste pozdější scénu na Sharpovi? Co jste říkal různým distribučním "firmám", které vznikly po revoluci?

Přiznám se, že jsem Sharp zrádně opustil krátce poté, co se na našem trhu objevily první PC cenově dostupné obyčejným smrtelníkům. Ze Sharpa se prostě stávala už jen rutina a to nebylo nic pro mě. Tehdy jsem ještě netušil, jaká pohroma se na nás řítí s prvními “okny”.Vždyť to proti chudičkým výrazovým prostředkům Sharpa vypadalo tak báječně. Další dění v oblasti Sharpa jsem nicméně zcela přestal sledovat a věřím tomu, že po uvolněné “volného” podnikání se v i této oblasti objevily snahy o zavedení tržního principu. Bohužel bez jakýchkoliv ohledů na autorská práva. Nevím přesně, kam směřuje Vaše otázka, ale pokud někdo na mých programech zbohatnul, nechť je mu přáno. Programy pro Sharpa jsem tenkrát ještě dělal z radosti a ne pro peníze.

Vaším jistě nejslavnějším programem bylo již vzpomínané Turbo Copy. Co Vás vedlo k tomu, že jste naprogramoval kopírovací pomůcku?

Myslím, že odpověď se nabízí sama. Prostě jsem podobný nástroj potřeboval a nic použitelného neexistovalo. A pak, pokud si vzpomenete na rychlost originálního záznamu, bude Vám vše jasné. Někomu by se mohlo zdát, že se jednalo o triviální záležitost. Ale ten program obsahoval množství unikátních algoritmů, které se pak již nikomu nepodařilo plnohodnotně napodobit. Dodnes si vzpomínám na stovky marných pokusů při programování částí automaticky rozpoznávajících rychlost záznamu na kazetě. Myslím, že ani dnes bych se za tento výtvor nemusel stydět, přestože celý program zabíral několik málo KBytů (nebo právě proto ?). V těchto souvislostech si vzpomínám na jeden neopakovatelný zážitek spojený s první návštěvou pražského Sharp klubu. Tenkrát jsem byl zcela anonymní postavou a krátce po příchodu jsem se stal svědkem vášnivé diskuze o původu TurboCopy. Při některých hypotézách jsem přestával věřit v soudnost diskutujících, nicméně jako nejpravděpodobnější nakonec zvítězila varianta původu kdesi daleko v Polsku. Jistě chápete, že tvrzení jakéhosi človíčka z davu, že on je tím autorem, zprvu nikdo nebral moc vážně. Až do okamžiku, než jsem z kapsy vytáhl zcela novou verzi.

Když se ještě vrátím k Vaší jediné(?) hře na Sharpa - Exploding Fist, na první pohled je zřejmá snaha o přizpůsobení původního programu možnostem Sharpa, jak jste se díval na své "kolegy předělávače" Standu Hechta a J.O., kteří se nějakým přizpůsobováním moc nezaobírali?

Netroufám si to tvrdit na 100%, ale domnívám se, že Exploding Fist byla jednou z prvních, ne-li úplně první hra, přenesená na Sharp ze ZX-Spectrum. A asi právě proto byla přeprogramovávaná tak, jak říkáte. Neměl jsem nic, čeho by se dalo chytit, žádný vzor, žádný vyzkoušený postup. Takže jsem dělal co se dalo a snažil jsem se při tom maximálně využít možností Sharpa, jehož grafický subsystém se od Spectra v mnohých částech lišil a hrám nebyl příliš nakloněn. Na stylu práce se asi také hodně odrazil můj, zřejmě vrozený, perfekcionalismus (který dnes ovšem přivádí k šílenství mé spolupracovníky). Ke kvalitě práce svých tehdejších “kolegů” se dost dobře nemohu vyjádřit, protože jsem nikdy nebyl “hráčem” a příliš jsem tuto oblast nesledoval. Nicméně jednoznačným měřítkem podle mě bylo hodnocení publika a to asi budete znát nejlépe sám. A něco jako rivalita mezi mnou a ostatními myslím nikdy neexistovala.
A jestli byla Exploding Fist jediná mnou přenesená hra ? Věřte nevěřte, ale nevzpomenu si. Prostě byla první.

Když byste měl zhodnotit Sharpa jako počítač konce osmdesátých let, jak by dopadl?

Myslím, že to byl opravdu nadčasový stroj. Vždyť použitý procesor Z-80 se v drobných modifikacích používá dodnes. Síla MZ-800 ale spočívala především v nádherně přehledné a robustní architektuře umožňující nejrůznější rozšiřování, upravování a psaní rychlých, malých a přitom výkonných programů . O tom všem si mohli majitelé nejrůznějších herních konzolí nazývaných počítači nechat jen zdát. Byl to prostě počítač pro nadšence a ne pro konzumenty. Asi i proto se nikdy nerozšířil tak masově jako třeba Spectrum nebo Atari. Já osobně to ale nepovažuji za škodu, určitě pomohl mnohým talentům připravit se na příchod počítačového věku.
To, že i dnes kolem Sharpa existuje sdružení lidí, mě v tom utvrzuje. Neměl jsem o tom ani zdání a přiznávám, že to pro mě bylo docela šokující (v kladném slova smyslu) zjištění.

Sharp MZ-800 se kromě bývalého Československa a země svého původu Japonska moc nerozšířil, proč myslíte, že to tak bylo?

Nemyslím si, že máte tak úplně pravdu. Svého času jsem byl v blízkém kontaktu s kluby v Německu a Holandsku. I tam byl ale počítač známý jen relativně málo početné komunitě a to ze stejných důvodů jako u nás. Když k tomu připočtete totalitní bariéru omezující jakoukoliv výměnu informací, získáte dojem, že Sharp byl Japonsko-Československou záležitostí. Škoda asi také byla, že se k nám tento počítač dostal relativně pozdě, vlastně až v době, kdy na západě nastupovaly první PC a vše ostatní začínalo mizet v propadlišti počítačových dějin.

Když tak vzpomínáme na tehdejší časy, necítíte trochu nostalgie? Dnes má počítač téměř každý, problémy s nahráváním z kazet neexistují, programů je spousta...

Určitě. Ale ani ne tak proto, že je dnes počítač součástí běžného života, že vyrovnávací paměť disků je větší než celá operační paměť Sharpa a že informace z druhé strany zeměkoule naskočí na monitor po několika ťuknutí do klávesnice. Spíše proto, že se dnešní programátoři stávají štvanci své vlastní technologie. Ty tam jsou doby, kdy bylo možné program vyvíjet několik měsíců a pak ho ukazovat jako výkřik poslední módy. Dneska už je každý výtvor zastaralý v okamžiku napsání několika prvních řádek kódu a po jeho dokončení můžete vše hodit do koše (jediným pohybem myši), obklopit se tisícistránkovými manuály a začít dohánět to, co vám za posledních pár týdnů rutinní práce uteklo. A pokud to přestanete zvládat, jdete prostě z kola ven. Už v tom prostě není ta pohoda co za starých časů.

Můžete prozradit v jakém oboru dnes bývalá sharpovská legenda pracuje?

Nechci zabíhat do detailů, ale jak asi očekáváte, je to tvorba programů. Úmyslně neříkám programování, protože to není jedno a totéž. Pro úspěch v dnešní době nestačí znalost nějakého programovacího jazyka a zakouřený tmavý kout s nedopitými hrnky kafe. Ale jedno se nemění. Je to náročná práce, kde se neobjedete bez nových nápadů a tvůrčího ducha. Právě toho, kterého tak báječně rozvíjel Sharp MZ-800.

Vážený pane Kreidle, děkuji Vám za čas, který jste věnoval všem nadšencům báječného stroje se štítkem MZ-800. Děkuji za rozhovor.

 

Copyright 2003 by ZA Software, zdeneka@seznam.cz