Jistě někdy zavzpomínáte na Exploding Fist či nepřekonané Turbo Copy. Zde si můžete přečíst rozhovor s jejich autorem Michalem Kreidlem.
Vážený pane Kreidle, Vaše
jméno se nezapomenutelně vrylo do podvědomí
každého, kdo někdy vlastnil počítač značky Sharp.
Zkusme se na chvíli vrátit zpět do doby, kdy u nás
vládl zuřivý socialismus a o počítačích se mluvilo
s nádechem tajemna. Jak jste se dostal k počítačům
vy a jaká je Vaše počítačová historie?
To bychom se museli podívat hodně do
minulosti. K prvnímu počítači (pokud se tomu tak dá
z dnešního pohledu vůbec ještě říkat) jsem se
dostal ještě na základní škole a byl to jak jinak
než legendární Sinclair ZX-80. Pokud budu dnes někomu
tvrdit, že měl 1KB operační paměti a shánění
rozšiřujícího modulu 16KB se rovnalo dobrodružství,
před nímž by blednul i James Bond, asi bych byl
považován za blázna. Ale skutečně tomu tak bylo.
Přestože se na tomto “počítači” nedalo skoro nic
naprogramovat, položil základy k budoucnosti. A pak už
přišly ty ostatní, “Spectrum”, různé totalitní
napodobeniny typu IQ-151 nebo PMD-85 a nakonec i Sharp.
To vše ale trvalo několik let, během kterých jsem se
propracoval nejprve na střední školu (jak jinak, než
že se zaměřením na výpočetní techniku) a poté i
na elektrofakultu ČVUT. Ani jedna z těchto institucí
sice nebyla nijak závažným přínosem pro mé
programátorské schopnosti, ale měl jsem dost času
věnovat se svému největšímu hobby, Sharpu.
Jak to bylo se získáváním
technických informací o Sharpu? Internet neexistoval,
české dokumentace bylo jako šafránu, byl jste v
nějakém Sharp klubu?
Domnívám se, že jsem byl jedním
z prvních vlastníků tohoto počítače u nás. O
nějakých klubech se mi tehdy mohlo jen zdát a tak jsem
sháněl informace kde se dalo. Kupodivu již tehdy
existovalo zastoupení firmy Sharp a to byl také první
úspěšný kontakt. Výsledkem bylo získání
technické dokumentace počítače, bez nadsázky knihy
kouzel, se kterou jsem si vystačil po celou dobu pobytu
Sharpa na mém stole. Samozřejmě se mi podařilo
postupně získávat kontakty i na další nadšence a
s těmi jsem se propracovával i do těch nejhlubších
zákoutí hardwaru a softwaru tohoto geniálně
navrženého stroje. První Sharp-klub vznikl tehdy na
platformě Svazarmu a to zcela mimo mě. Bylo to asi
tím, že klub založili “uživatelé” a nikoliv
programátoři a pro mě byl zpočátku zcela
nezajímavým sdružením.Dostal jsem se do něj až
mnohem později, vlastně až po vzniku Vámi dále
zmiňovaného programu TurboCopy. Důvodem bylo hlavně
to, že tento program byl vytvořený pro lidi a mě
zajímala jejich odezva. Kdyby tehdy nikoho nezaujal, asi
by se nestalo nic z toho, co následovalo.
Jak vypadal Váš Sharp? Mám
na mysli hardwarové vybavení, popřípadě software, s
kterým jste běžně pracoval.
Z počátku se jednalo o zcela
sériový typ MZ-821 propojený s upraveným TV typu
myslím Pluto (takový ten malý přenosný výlisek).
Až mnohem později se mi ho podařilo rozšířit o
disketovou mechaniku, nejprve 5,25” a později i
3,5”. Kvalitativním skokem ale bylo spíše doplnění
jehličkové tiskárny Robotron, bez které by bylo
nemyslitelné jakékoliv upravování her nebo psaní
rozsáhlejších programů. A když přidám velmi
kvalitní překladač assembleru Z-80 a debuggeru na
straně softwaru (na název si ale už opravdu
nevzpomenu), měl jsem k dispozici poměrně
“mocnou” sestavu.
Pokud očekáváte seznam používaných programů nebo
jiné detaily, asi vás zklamu. Jsou to informace, které
opravdu dávno odvál čas a ani po dlouhém
vzpomínání by ze mě nic nevypadlo.
Vaše dva nezapomenutelné
tituly Turbo Copy a Exploding Fist mají v úvodní
hlavičce datum 1987. To je poměrně brzy, dávno před
zlatým věkem Sharpa. Sledoval jste pozdější scénu
na Sharpovi? Co jste říkal různým distribučním
"firmám", které vznikly po revoluci?
Přiznám se, že jsem Sharp zrádně
opustil krátce poté, co se na našem trhu objevily
první PC cenově dostupné obyčejným smrtelníkům. Ze
Sharpa se prostě stávala už jen rutina a to nebylo nic
pro mě. Tehdy jsem ještě netušil, jaká pohroma se na
nás řítí s prvními “okny”.Vždyť to proti
chudičkým výrazovým prostředkům Sharpa vypadalo tak
báječně. Další dění v oblasti Sharpa jsem
nicméně zcela přestal sledovat a věřím tomu, že po
uvolněné “volného” podnikání se v i této
oblasti objevily snahy o zavedení tržního principu.
Bohužel bez jakýchkoliv ohledů na autorská práva.
Nevím přesně, kam směřuje Vaše otázka, ale pokud
někdo na mých programech zbohatnul, nechť je mu
přáno. Programy pro Sharpa jsem tenkrát ještě dělal
z radosti a ne pro peníze.
Vaším jistě nejslavnějším
programem bylo již vzpomínané Turbo Copy. Co Vás
vedlo k tomu, že jste naprogramoval kopírovací
pomůcku?
Myslím, že odpověď se nabízí
sama. Prostě jsem podobný nástroj potřeboval a nic
použitelného neexistovalo. A pak, pokud si vzpomenete
na rychlost originálního záznamu, bude Vám vše
jasné. Někomu by se mohlo zdát, že se jednalo o
triviální záležitost. Ale ten program obsahoval
množství unikátních algoritmů, které se pak již
nikomu nepodařilo plnohodnotně napodobit. Dodnes si
vzpomínám na stovky marných pokusů při
programování částí automaticky rozpoznávajících
rychlost záznamu na kazetě. Myslím, že ani dnes bych
se za tento výtvor nemusel stydět, přestože celý
program zabíral několik málo KBytů (nebo právě
proto ?). V těchto souvislostech si vzpomínám na
jeden neopakovatelný zážitek spojený s první
návštěvou pražského Sharp klubu. Tenkrát jsem byl
zcela anonymní postavou a krátce po příchodu jsem se
stal svědkem vášnivé diskuze o původu TurboCopy.
Při některých hypotézách jsem přestával věřit
v soudnost diskutujících, nicméně jako
nejpravděpodobnější nakonec zvítězila varianta
původu kdesi daleko v Polsku. Jistě chápete, že
tvrzení jakéhosi človíčka z davu, že on je tím
autorem, zprvu nikdo nebral moc vážně. Až do
okamžiku, než jsem z kapsy vytáhl zcela novou verzi.
Když se ještě vrátím k
Vaší jediné(?) hře na Sharpa - Exploding Fist, na
první pohled je zřejmá snaha o přizpůsobení
původního programu možnostem Sharpa, jak jste se
díval na své "kolegy předělávače" Standu
Hechta a J.O., kteří se nějakým přizpůsobováním
moc nezaobírali?
Netroufám si to tvrdit na 100%, ale
domnívám se, že Exploding Fist byla jednou
z prvních, ne-li úplně první hra, přenesená na
Sharp ze ZX-Spectrum. A asi právě proto byla
přeprogramovávaná tak, jak říkáte. Neměl jsem nic,
čeho by se dalo chytit, žádný vzor, žádný
vyzkoušený postup. Takže jsem dělal co se dalo a
snažil jsem se při tom maximálně využít možností
Sharpa, jehož grafický subsystém se od Spectra
v mnohých částech lišil a hrám nebyl příliš
nakloněn. Na stylu práce se asi také hodně odrazil
můj, zřejmě vrozený, perfekcionalismus (který dnes
ovšem přivádí k šílenství mé spolupracovníky).
Ke kvalitě práce svých tehdejších “kolegů” se
dost dobře nemohu vyjádřit, protože jsem nikdy nebyl
“hráčem” a příliš jsem tuto oblast nesledoval.
Nicméně jednoznačným měřítkem podle mě bylo
hodnocení publika a to asi budete znát nejlépe sám. A
něco jako rivalita mezi mnou a ostatními myslím nikdy
neexistovala.
A jestli byla Exploding Fist jediná mnou přenesená hra
? Věřte nevěřte, ale nevzpomenu si. Prostě byla
první.
Když byste měl zhodnotit
Sharpa jako počítač konce osmdesátých let, jak by
dopadl?
Myslím, že to byl opravdu nadčasový
stroj. Vždyť použitý procesor Z-80 se v drobných
modifikacích používá dodnes. Síla MZ-800 ale
spočívala především v nádherně přehledné a
robustní architektuře umožňující nejrůznější
rozšiřování, upravování a psaní rychlých, malých
a přitom výkonných programů . O tom všem si mohli
majitelé nejrůznějších herních konzolí
nazývaných počítači nechat jen zdát. Byl to prostě
počítač pro nadšence a ne pro konzumenty. Asi i proto
se nikdy nerozšířil tak masově jako třeba Spectrum
nebo Atari. Já osobně to ale nepovažuji za škodu,
určitě pomohl mnohým talentům připravit se na
příchod počítačového věku.
To, že i dnes kolem Sharpa existuje sdružení lidí,
mě v tom utvrzuje. Neměl jsem o tom ani zdání a
přiznávám, že to pro mě bylo docela šokující (v
kladném slova smyslu) zjištění.
Sharp MZ-800 se kromě
bývalého Československa a země svého původu
Japonska moc nerozšířil, proč myslíte, že to tak
bylo?
Nemyslím si, že máte tak úplně
pravdu. Svého času jsem byl v blízkém kontaktu
s kluby v Německu a Holandsku. I tam byl ale
počítač známý jen relativně málo početné
komunitě a to ze stejných důvodů jako u nás. Když
k tomu připočtete totalitní bariéru omezující
jakoukoliv výměnu informací, získáte dojem, že
Sharp byl Japonsko-Československou záležitostí.
Škoda asi také byla, že se k nám tento počítač
dostal relativně pozdě, vlastně až v době, kdy na
západě nastupovaly první PC a vše ostatní začínalo
mizet v propadlišti počítačových dějin.
Když tak vzpomínáme na
tehdejší časy, necítíte trochu nostalgie? Dnes má
počítač téměř každý, problémy s nahráváním z
kazet neexistují, programů je spousta...
Určitě. Ale ani ne tak proto, že je
dnes počítač součástí běžného života, že
vyrovnávací paměť disků je větší než celá
operační paměť Sharpa a že informace z druhé
strany zeměkoule naskočí na monitor po několika
ťuknutí do klávesnice. Spíše proto, že se dnešní
programátoři stávají štvanci své vlastní
technologie. Ty tam jsou doby, kdy bylo možné program
vyvíjet několik měsíců a pak ho ukazovat jako
výkřik poslední módy. Dneska už je každý výtvor
zastaralý v okamžiku napsání několika prvních
řádek kódu a po jeho dokončení můžete vše hodit
do koše (jediným pohybem myši), obklopit se
tisícistránkovými manuály a začít dohánět to, co
vám za posledních pár týdnů rutinní práce uteklo.
A pokud to přestanete zvládat, jdete prostě z kola
ven. Už v tom prostě není ta pohoda co za starých
časů.
Můžete prozradit v jakém
oboru dnes bývalá sharpovská legenda pracuje?
Nechci zabíhat do detailů, ale jak
asi očekáváte, je to tvorba programů. Úmyslně
neříkám programování, protože to není jedno a
totéž. Pro úspěch v dnešní době nestačí znalost
nějakého programovacího jazyka a zakouřený tmavý
kout s nedopitými hrnky kafe. Ale jedno se nemění. Je
to náročná práce, kde se neobjedete bez nových
nápadů a tvůrčího ducha. Právě toho, kterého tak
báječně rozvíjel Sharp MZ-800.
Vážený pane Kreidle, děkuji
Vám za čas, který jste věnoval všem nadšencům
báječného stroje se štítkem MZ-800. Děkuji za
rozhovor.
